Prof. Dr. Štěpán Jež, 1946: „Šlo-li o to, aby památky a krásy Kutné Hory byly propagovány malířským dílem, nebylo možno pominout jejího rodáka a ctitele Josefa Krčila. Většina jeho dosavadní práce je zasvěcena právě jim, jeho jméno je a bude spjato s tímto krásným městem. Krčilovou ctižádostí bylo vždy, aby si dobyl jména malířského kronikáře a oslavovatele Kutné Hory, jejich architektonických a historických památek… Krčil z počátku neušel zcela vlivům, ale v posledních letech je šťastně překonal a dospěl, kde prvky historicky dokumentární jsou v rovnováze s kvalitami estetickými. Od impresionistického realismu se snaží dojít v duchu moderního názoru k výrazu hutnějšímu, sevřenějšímu, k tvarové i barevné zkratce, od náhodného záběru k obrazu záměrně komponovanému… Nejen krajina a architektura, ale i portréty, v jejichž řadě zachytil mimo jiné tvář choti malíře Felixe Jeneweina, sestru malíře Chitussiho, K. H. Novotného, V. Štietku atd. jsou dokladem tvůrčí potence a psychologického postřehu.“