Roku 1887 paní Baudy, úspěšná podnikatelka, předělala obchod s potravinami na hotel, který byl večer plný radostných lidí osvětlených petrolejkami. Byla ráda za ty velké veselé děti plné života, které provokovaly, hodně pily a zpívaly. Zdi byly pokryté obrazy. Ubytování bylo levné, ale ani jeden z malířů nemohl zaplatit svůj účet. „Budete platit příště,“ říká paní Baudy a malíři u ní nechávají své obrazy v úschově. Dice, skotský malíř oblečený v kiltu, hraje na dudy a vybízí k tanci každého, aby slavili tancem. Reputace hotelu začíná přitahovat další a další malíře, především z Ameriky. Odpoledne veselá skupina vyráží do přírody malovat. Slunce ozařuje pole a Monet sám, usazen v Giverny, chce mít trochu klidu a pohody. Radimský právě dorazil a hraje celé noci na klavír. Malíři pracují ve skupinách a impresionismus ztvárňují podle různých technik, různých tahů štětců. Paní Baudy zřídila také v zahradě svého hotelu malířskou dílnu, aby se využilo co nejvíce dobré osvětlení. Malíři jsou v Giverny tak šťastní, že zůstávají i v zimě. Na loukách, zaplavených řekou Epte a pokrytých ledem, pořádají malíři kouzelnou noc. Čínské lucerny visí z vrb jako fantastické ovoce a na tomto sněžném kluzišti se otáčejí bruslící malíři.